Moto Guzzi Club Bohemia - oficiální stránky sdružení příznivců motocyklů značky Moto Guzzi - Guzzi v médiích

Spřátelené spolky

Forza Guzzi Forza!

Kategorie: Guzzi v médiích | Publikováno: 28.11.2009 10:22 | Autor: Jirka Riant

Jasně, i na Griso se může někdo koukat jako na obyčejnou motorku, která ze záplavy moderních strojů moc nevybočuje. Pro Guzzi je to ale velmi důležitý motocykl. A pro mě koneckonců taky.

Moto Guzzi Griso 850 a Moto Guzzi Griso 8V Special Edition

FORZA GUZZI FORZA!

Článek z časopisu Motocykl číslo 9 roku 2009

Text: Martin Tománek, Foto: Petr Homolka

„Chtěli jsme mu vdechnout nový život,“ tvrdí o Holešovickém pivovaru pánové Frank O. Gehry a Jean Nouvel, přední světoví architekti, kteří se pod přestavbu staré industriální budovy v moderní centrum podepsali. Těžko říct, na co myslel při skicování Grisa jejich italský kolega Luciano Marabese, výsledek je ve významu přeneseném do světa dvou kol tentýž – moderní, mimořádně citlivá stavba, která historii nepotírá, ale umně cituje a funguje v souladu s ní.

Pohybovat se na tenké hranici mezi průserem a genialitou muselo být prubířským kamenem i pro tak geniálního designéra, jakým Marabese bezesporu je. Jenomže Guzzi přesně takový motocykl už dlouho nutně potřebovala, a tak se musel hodně snažit. Zatímco ohlas na jeho V 10 Centauro s revolučním (rozumějte pro Guzzi) osmiventilem byl spíše vlažný, Griso bylo veřejností přijato s neskrývaným nadšením. Marabese dokázal přesně vystihnout tu správnou míru historické autenticity, na které si u Guzzi tolik zakládají, a okořenit ji špetkou postmoderního designu. Tolik k teorii umění – ani ty nejchytřejší řeči marketingových šarlatánů a mediálních pisálků (rozumějte nás) by vás asi nepřinutily k tomu, abyste si tuhle guzzí divnověc pořídili do garáže. Stejně tak já. Sémě vášně nastávající sice bylo zaseto už od představení částečně sádrové studie, zvolil jsem však uvážlivou vyčkávací taktiku (to mi jde).

Vroam, vroam, chrrrr, klong* – první, na čem jsem seděl, byla jedenáctka před třemi roky: jéžišmarjá, to má koule! Adié, vy plastové japonské chrchle, pravda mi byla konečně vyjevena! A pak jsem se málem nevešel do prvního vinglu. Velmi svérázný charakter a příliš mnoho nedefinovatelných zvuků vycházejících odněkud tam dole mě zpočátku vyděsily natolik, že jsem se k zatraceným japonským chrchlám zase rychle vrátil a opět vyčkával – někdo tomu říká proces zrání (to mi jde taky dobře). Nicméně věděli jsme o sobě. No a pak přišlo osmpade a hned jsme si padli do oka. Klidně mu říkejte dětské Griso, mě neurazíte, protože tahle osmpade je hladší, jemnější a točivější, a to mi sedí mnohem víc než traktoriózní jedenáctkové chro, chro, chrochtání – majitelé jedenáctky jistě prominou. Malé Grísko mi přišlo mnohem ovladatelnější i v zatáčkách, což je samozřejmě blbost, jelikož podvozek mají všechna Grisa téměř identický, a ta trocha krouťáku navíc přece nikdy neškodí, ale znáte to, holka mi zůstala pod kůží. A s tím neuděláte nic. A tak jsem se jal opět vyčkávat, až ke mně jednoho dne přišla. Černá, smutně na mě mrkla, a že by chtěla ke mně domů. Kouknul jsem na ni, na její sexy prdelku a představil si ji bez plastového držáku espézetky, levných blinkrů, děsných zrcátek a řekl jsem jo, ty budeš moje. Měli jsme spolu pěkný harmonický vztah plný respektu a vášně, dokud nepřišla ta druhá: zatracenej osmiventil! Neměl jsem na něj sedat. Tušil jsem to, už když jsem ho slyšel běžet na volnoběh. Temný, děsivý randál, vítej v pekle, hochu.

Jéžišmarjá, to má koule! Dole, nahoře a letos už i uprostřed, tahle Guzzi jede fakt ukrutně! Na brněnském okruhu jsme s Běloušem obrousili stojánek, předjeli pár borců na sportech a já se ocitl v těžkých depresích. Zčistajasna se ukázalo, že jestli v životě něco opravdu nutně potřebuju, tak je to Griso 8V. Naštěstí už vím, jak na to – volím osvědčenou taktiku vyčkávání.

P. S.: Myslel jsem si, že jsem v tom fakt dobrej, ale asi ne. Na konci léta už jsem nevydržel s nervama a pod záminkou nočního focení (musel jsem si vymyslet něco extra, abych předsedu ukecal) jsem od pražského importéra vymámil nádherně vyšlechtěného osmiventila speciální edice. Nebudu to protahovat, nakonec jsem mu ho zase vrátil, ale dilema bylo…

Mí guzzisté mi rozumějí: Uvedenými citoslovci se snažím ilustrovat běh motoru na volnoběh s lehkým přidáním plynu, vypnutí suché spojky s charakteristickým chřestýším řachtáním a zařazení prvního rychlostního stupně provázené obvyklým kovovým klapnutí… nahánějícím nezasvěceným až panickou hrůzu.

Griso 8V SE

Motor: Vzduchem a olejem chlazený dvouválec do V se sklonem válců 90 stupňů, čtyři ventily na válec, vačky poháněné řetězem, vahadlová zdvihátka, mazání s mokrou skříní, vstřikování Ø 50 mm, katalyzátor, hydraulicky ovládaná suchá jednokotoučová spojka, šestistupňová převodovka, kardan. Vrtání x zdvih 95,0 x 81,2 mm, 1151 cm3, 80,8 kW (110 k) při 7500 1/min, 108 Nm při 6400 1/min.

Podvozek: Mostový trubkový rám, plně nastavitelná vidlice USD, Ø 43 mm, vzadu jednoramenná hliníková kyvná vidlice s nastavitelnou centrální jednotkou, dvoukotoučová brzda, Ø 320 mm, kotoučová brzda vzadu, Ø 282 mm.

Rozměry a hmotnosti: Rozvor 1554 mm, délka 2260 mm, úhel hlavy řízení 63,7 stupně, stopa 108 mm, dráha odpružení 120/110 mm, výška sedla 800 mm, suchá hmotnost 222 kg, objem nádrže/rezerva 16,7/3,3 litru. Barva: zelená, cena: