Moto Guzzi Club Bohemia - oficiální stránky sdružení příznivců motocyklů značky Moto Guzzi

Spřátelené spolky

Italmoto asi příště Italmokro

Kategorie: Úvod | Publikováno: 27.06.2011 22:59 | Autor: Jirka Riant

Jak už to tak na Italmotu bývá zvykem, tak k velkému překvapení všech zůčastněných v Mýtě u Rokycan zase pršelo. A tak i účast tomu odpovídala. Ale kdo přijel tak nelitoval.

Víkend v polovině letošního června patřil po loňské pauze opět
všem vyznavačům italských motocyklů.

Nedočkavci se do Mýta u Rokycan začali sjíždět již pátečního podvečera
a to z různých koutů České republiky, ale i přátel z Německa a dokonce
i jeden manželský pár na Moto Guzzi Breva 1100 až ze severu Finska.
Pomaloučku a polehoučku večer rozproudila kapela Blues Berry a pak
při poslechu reprodukované hudby si všichni povídali co se událo za loňský
rok. V noci se rozlobilo počasí a po pátečním slunečném dni přišlo to
čeho jsme se báli – déšť.

Sobotní program začínal již v 10 hodin a to exkurzí muzea plzeňského
pivovaru. Poté jsme se rozešli na oběd a bohužel se najdou i tací šoféři aut,
kteří neumí správně zařadit a najedou do motorky, no asi jich v Rusku pán
tolik neviděl. A tak Malinále jen smutně koukala na své ležící Griso :-(

Mezitím se v Mýtě sjeli ti kterým se nechtělo brzo z postelí a ve 14 hodin
za hřmění tradičních dvouválců a chřestění suchých spojek se vyrazilo za
lehkého deště na letiště Lhota u Líní, kde čekala i za nepříznivého počasí
ukázka školy Mirka Lisého a osvětlení projektu BEZPEČNĚ NA MOTORCE.
Pár odvážlivců si dalo zručnostní soutěž na motokárové trati, trochu to
klouzalo ale všichni zůstali celý.

Po návratu na základnu se umoudřilo počasí a rozjely se soutěže v plném
proudu : vědomostní italofilní kvíz, nově běh po překážkové dráze s kufry
Givi – asi nový model pro velké cestovatele, pojídání špaget – opět zvítězil
asi trochu nenažraný Kubajz a nakonec tradiční přetahování lanem – věčný
boj Guzzi versus Ducati, který letos vyhráli guzzáci.

Na řadu přišla kapelka Dekolt s dívčinou u mikrofonu a jak se říká „možná
přijde i kouzelník“ vskutku přišel a předvedl co umí, no většina z nás
koukalo s otevřenou pusou. Nakonec všechny rozproudil a roztančil Pražský
výtěr, který jsme nechtěli pustit z pódia. Největší držáci se vydrželi veselit
až skoro do ranních hodin.

Neděle znamená jako vždy zabalit se, rozloučit se a se slovy „tak snad zase
za rok“ hurá k domovu. A budem doufat, že trochu pozměněný tým Jirku
Rianta, Radka Nováka a Martina Kříže neodradila letošní menší účast a příští
rok se opět sejdem třeba i někde jinde v nové neokoukané části české země.
Kluci děkujem a ciao Italmoto !

Jája R.