Spřátelené spolky
Mařena a Honza Chrž na cestách směr východ č.4 a konečně doma
Kategorie: Úvod | Publikováno: 31.07.2011 20:46 | Autor: Jirka Riant
Tak nám to letí. Kluci už jsou doma a tak nám možná přidají ještě pár fotek a příběhů z cesty na východ.
S mírným zpožděním posíláme 4 pokračování.
Od jezera Balchaš pokračujeme dál na Karaghandu na jejímž okraji vidíme vedle silnice velký "autorinok", což je vlastně velká motoburza + autobazar a také mnoho stánků s jídlem, který funguje každý den kromě pondělka, to mají sanitární den. Neodoláme a jdem se tam podívat. Výběr věcí mají neskutečný, na auta a čínský motorky se tam dá koupit snad úplně všechno. Když to celé projdem dostáváme hlad a tak míříme k občerstvení. Majitelé stánků se o nás málem poprali. Nacpali jsme si břicha a pokračujem dál na město Astana (nynější hlavní město Kazachstánu). To však objíždíme po obchvatu, takže z jeho nových moderních budov jsme bohužel žádnou neviděli, zato jsme však určitě ušetřili 2-3 hodiny popojíždění centrem. Když jsme se konečně vymotali na tu naší správnou výpadovku na město Kostanaj.
V dálce před námi je úplně černo a za pár minut už prší. Asi po 15km zajíždíme k opuštěné benzínce a déšť ještě zesiluje. Čekáme tedy pod střechou a večeříme. Asi po 2 hodinách je jasné, že dnes pršet nepřestane a tak tady zůstáváme i na noc. Stavíme stany přímo pod střechou, tam co bývali stojany. Prší téměř celou noc, ale my ráno balíme v suchu. Tohle se nám fakt povedlo.
Ve městě Kostanaj ještě zajíždíme na tržnici a dokupujeme ještě pár dárků domů a potom už směr ruské hranice na které nám zbývá ještě asi 170km. Těsně před hranicema ještě doplňujeme nádrže a kanistry benzínem, protože tady je za 14 a v Rusku už za 18Kč/litr. Hranice v pohodě, nezdrželi jsme se ani celou hodinu. Za námi už zase prší a tak rychle mizíme do ruského vnitrozemí směr Čeljabinsk. Asi 10km za ním Honza nejede, zastavuji a čekám, myslím si, že něco fotí. Za nějakou chvíli je mi to už ale divný, tak se vracím. Honza je ohnutej pod motorkou a hlásí mi, že nejdou řadit rychlosti. Má rozlomený kloubek na táhle mezi řadicí pákou a převodovkou. Náhradní nemáme, tak to provizorně opravujem vázacím drátem. Řadit jde, tak se domlouváme, že dnes ještě nějakých 100km dojedem a zítra ho budeme shánět v Jekatěrinburgu. Ráno už bloudíme Jekatěrinburgem a zkoušime všechny možné obchody. Autodíly,motoshopy i obchody s dílama na ruské Kamazy. Nakonec se na nás přece jen štěstí usměje a jeden kloubek seženem. Za chvíly už je namontovanej a mažem dál na Perm. Někde kolem Permu Honzovi vytekly na NTX oba zadní tlumiče, domů to máme ještě asi přes 4 000 km a tak doufáme,že kloub kardanu to permanentní houpání vydrží.
Zhruba na půl cesty mezi Permem a Kazaní je město Iževsk. Zde se vyráběly nejen motocykly IŽ (jejich výroba už bohužel zkončila), ale hlavně proslulý samopal AK-47 Kalašnikov. Cestou se dozvídáme, že tam mají muzeum Kalašnikova a tak se domlouváme, že ho musíme navštívit. Asi na dvě zeptání stojíme před muzeem. Je tam k vidění mnoho prototipů i různých provedení AK-47 včetně všech možných ocenění a vyznamenání, které obdržel M. T. Kalašnikov (letos mu bude 92 let). Mařena se taky nechal vyfotit se samopalem v ruce u Kalašnikova portrétu. V muzeu je i expozice části výrobků zhotovených zde pro ruský vesmírný program, mimo jiné i černá skříňka (ve skutečnosti zelená) z ruského raketoplánu Buran.
Zhruba 200 km před Moskvou měníme ještě směr a jedeme na sever do města Sankt Petěrburg (pro pamětníky socialistických časů Leningrad). Cestou tam projíždíme Jaroslavl, Vologdu, Čerepovec. Kousek za ním míjíme několik cedulí, které upozorňují na možný výskyt losů na silnici, žádného však bohužel nevidíme. Poslední noc před Petěrburgem spíme u Ladožského jezera. Za války, během blokády Leningradu německými vojsky, dopravovali rusové přes zamrzlé jezero potraviny do města. Ráno vstáváme hodně brzy, už někdy kolem 6 hodiny, a vyrážíme do Petěrburgu. Cestou ještě míjíme muzeum blokády, bohužel je brzy a má ještě zavřeno. Kolem 8 hodiny jsme už konečně v centru. Koupili jsme i mapu města pro snažší orientaci. První místo které chcem vidět je křižník Aurora. Je trvale zakotvena na hlavním kanálu a každý den je volně přístupná všem turistům a tedy i nám. Další místo které nás zajímá je zimní palác, bývalé sídlo ruského cara. Máme na prohlídku města vyhrazený celý den a tak se tu prostě binkáme. Mařena si také zaplatil projížďku s výkladem po vodních kanálech města (500 rublů = 316Kč). Odpoledne ale už Petěrburg opouštíme a jedeme ještě najít a omrknout carskoje selo (jedno z carských sídel v okolí města). Opět se musíme několikrát ptát, ale hledání se vyplatí, je to opravdu krásná podívaná. Poslední noc na ruském území trávíme asi 50 km před rusko - estonskými hranicemi.
Ráno na hranicích pohoda, jen asi 20 minut zdržení a už jsme zpět v Evropské unii. Tady benzín už 1.22 euro za litr - to je ale hnus. Jednou tolik než v Rusku. Pokračujem dál na hlavní město Talin, tady ještě zajíždíme k Baltskému moři a prohlídnout si přístav. Odtud už na jih směr Riga (hl. město Lotyšska), dále Kaunas (Litva), Warszawu a kus před Wroclawí spíme poslední noc ve stanech před domovem. Během dne nám párkrát krátce sprchlo. Poslední ráno také balíme stany v dešti, ale nám to už nevadí, protože sušit budema už doma. Hranice do Čech přejíždíme u Náchoda, pak Hradec, Praha a už stojíme u Honzy doma v Rokycanech. Nezbytná cílová fotografie a Mařena pokračuje už sám domů do Soběšic. I na něj čekalo domě pěkné přivítání se slavobránou.
To je tak zhruba asi vše. Najeli jsme tedy celkem 16 530 km, cesta nám trvala 5 týdnů a projeli jsme 10 států (Slovensko, Maďarsko, Ukrajina, Rusko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Polsko).
Od jezera Balchaš pokračujeme dál na Karaghandu na jejímž okraji vidíme vedle silnice velký "autorinok", což je vlastně velká motoburza + autobazar a také mnoho stánků s jídlem, který funguje každý den kromě pondělka, to mají sanitární den. Neodoláme a jdem se tam podívat. Výběr věcí mají neskutečný, na auta a čínský motorky se tam dá koupit snad úplně všechno. Když to celé projdem dostáváme hlad a tak míříme k občerstvení. Majitelé stánků se o nás málem poprali. Nacpali jsme si břicha a pokračujem dál na město Astana (nynější hlavní město Kazachstánu). To však objíždíme po obchvatu, takže z jeho nových moderních budov jsme bohužel žádnou neviděli, zato jsme však určitě ušetřili 2-3 hodiny popojíždění centrem. Když jsme se konečně vymotali na tu naší správnou výpadovku na město Kostanaj.
V dálce před námi je úplně černo a za pár minut už prší. Asi po 15km zajíždíme k opuštěné benzínce a déšť ještě zesiluje. Čekáme tedy pod střechou a večeříme. Asi po 2 hodinách je jasné, že dnes pršet nepřestane a tak tady zůstáváme i na noc. Stavíme stany přímo pod střechou, tam co bývali stojany. Prší téměř celou noc, ale my ráno balíme v suchu. Tohle se nám fakt povedlo.
Ve městě Kostanaj ještě zajíždíme na tržnici a dokupujeme ještě pár dárků domů a potom už směr ruské hranice na které nám zbývá ještě asi 170km. Těsně před hranicema ještě doplňujeme nádrže a kanistry benzínem, protože tady je za 14 a v Rusku už za 18Kč/litr. Hranice v pohodě, nezdrželi jsme se ani celou hodinu. Za námi už zase prší a tak rychle mizíme do ruského vnitrozemí směr Čeljabinsk. Asi 10km za ním Honza nejede, zastavuji a čekám, myslím si, že něco fotí. Za nějakou chvíli je mi to už ale divný, tak se vracím. Honza je ohnutej pod motorkou a hlásí mi, že nejdou řadit rychlosti. Má rozlomený kloubek na táhle mezi řadicí pákou a převodovkou. Náhradní nemáme, tak to provizorně opravujem vázacím drátem. Řadit jde, tak se domlouváme, že dnes ještě nějakých 100km dojedem a zítra ho budeme shánět v Jekatěrinburgu. Ráno už bloudíme Jekatěrinburgem a zkoušime všechny možné obchody. Autodíly,motoshopy i obchody s dílama na ruské Kamazy. Nakonec se na nás přece jen štěstí usměje a jeden kloubek seženem. Za chvíly už je namontovanej a mažem dál na Perm. Někde kolem Permu Honzovi vytekly na NTX oba zadní tlumiče, domů to máme ještě asi přes 4 000 km a tak doufáme,že kloub kardanu to permanentní houpání vydrží.
Zhruba na půl cesty mezi Permem a Kazaní je město Iževsk. Zde se vyráběly nejen motocykly IŽ (jejich výroba už bohužel zkončila), ale hlavně proslulý samopal AK-47 Kalašnikov. Cestou se dozvídáme, že tam mají muzeum Kalašnikova a tak se domlouváme, že ho musíme navštívit. Asi na dvě zeptání stojíme před muzeem. Je tam k vidění mnoho prototipů i různých provedení AK-47 včetně všech možných ocenění a vyznamenání, které obdržel M. T. Kalašnikov (letos mu bude 92 let). Mařena se taky nechal vyfotit se samopalem v ruce u Kalašnikova portrétu. V muzeu je i expozice části výrobků zhotovených zde pro ruský vesmírný program, mimo jiné i černá skříňka (ve skutečnosti zelená) z ruského raketoplánu Buran.
Zhruba 200 km před Moskvou měníme ještě směr a jedeme na sever do města Sankt Petěrburg (pro pamětníky socialistických časů Leningrad). Cestou tam projíždíme Jaroslavl, Vologdu, Čerepovec. Kousek za ním míjíme několik cedulí, které upozorňují na možný výskyt losů na silnici, žádného však bohužel nevidíme. Poslední noc před Petěrburgem spíme u Ladožského jezera. Za války, během blokády Leningradu německými vojsky, dopravovali rusové přes zamrzlé jezero potraviny do města. Ráno vstáváme hodně brzy, už někdy kolem 6 hodiny, a vyrážíme do Petěrburgu. Cestou ještě míjíme muzeum blokády, bohužel je brzy a má ještě zavřeno. Kolem 8 hodiny jsme už konečně v centru. Koupili jsme i mapu města pro snažší orientaci. První místo které chcem vidět je křižník Aurora. Je trvale zakotvena na hlavním kanálu a každý den je volně přístupná všem turistům a tedy i nám. Další místo které nás zajímá je zimní palác, bývalé sídlo ruského cara. Máme na prohlídku města vyhrazený celý den a tak se tu prostě binkáme. Mařena si také zaplatil projížďku s výkladem po vodních kanálech města (500 rublů = 316Kč). Odpoledne ale už Petěrburg opouštíme a jedeme ještě najít a omrknout carskoje selo (jedno z carských sídel v okolí města). Opět se musíme několikrát ptát, ale hledání se vyplatí, je to opravdu krásná podívaná. Poslední noc na ruském území trávíme asi 50 km před rusko - estonskými hranicemi.
Ráno na hranicích pohoda, jen asi 20 minut zdržení a už jsme zpět v Evropské unii. Tady benzín už 1.22 euro za litr - to je ale hnus. Jednou tolik než v Rusku. Pokračujem dál na hlavní město Talin, tady ještě zajíždíme k Baltskému moři a prohlídnout si přístav. Odtud už na jih směr Riga (hl. město Lotyšska), dále Kaunas (Litva), Warszawu a kus před Wroclawí spíme poslední noc ve stanech před domovem. Během dne nám párkrát krátce sprchlo. Poslední ráno také balíme stany v dešti, ale nám to už nevadí, protože sušit budema už doma. Hranice do Čech přejíždíme u Náchoda, pak Hradec, Praha a už stojíme u Honzy doma v Rokycanech. Nezbytná cílová fotografie a Mařena pokračuje už sám domů do Soběšic. I na něj čekalo domě pěkné přivítání se slavobránou.
To je tak zhruba asi vše. Najeli jsme tedy celkem 16 530 km, cesta nám trvala 5 týdnů a projeli jsme 10 států (Slovensko, Maďarsko, Ukrajina, Rusko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Polsko).
Fotogalerie k článku
Komentáře
Doposud nebyl napsán žádný komentář.
Napsat komentář
