A teď konečně náš druhý pádre Evermod u zpovědi

A teď konečně náš druhý pádre Evermod u zpovědi

Jeho opravdu zajímavé povídání o své složité cestě ke Guzzinám a pobytu ve Věčném městě Římě.

1/ Něco o mé osobě

Jméno: Evermod Jan Sládek O.Praem.Datum a místo narození: 3.11.1964 v Českých BudějovicíchTrvalé bydliště: Klášter premonstrátů, Želiv čp. 122Přechodné bydl.: Fara Libštát čp.1Vzdělání: VŠZaměstnání: administrátor farnosti.

Stav: svobodný a přesto natrvalo zadáný

2/ Moje cesta ke Guzzi

Především byla dlouhá.

Když jsem byl malý často jsem slýchával o dědečkovi, který byl majitelem a fandou Harleje Davidoviče již za první republiky. A tak jsem byl přesvědčen, že i já jednou budu majitelem tohoto stroje. Ó, jak jsem se mýlil.     Rodiče totiž rozhodli, že být motocyklistou je životu nebezpečno – čož je ale z většiny každá lidská činnost – a tak jsem nebyl nikdy majitelem ani pionýra ani vysněného motocyklu H-D, ba ani Jawy.

Neb o vůdčí list jsem mohl usilovat z rozhodnutí výše zmíněné vyšší moci jen a pouze na automobil a to až po úspěšném odmaturování – to abych měl motivaci k činnosti z nejvíce neoblíbených, tedy k učení. A tak v oněch letech věku velice obtížných pro ratolesti i rodiče, zatímco mí vrstevníci proháněli mustangy a pionýry, jsem tak mohl svírat berany svého favorita a v duchu za pomoci málokdy vysloveného – to abych nevypadal jako debil – brrrrm, brrrrrrrrrrrrrrrrrrrrm a heeen, heeeeeeeeeeeeeeeeeeeen se vidět za řídítky Jaw, ČeZet, Hond, Haryků, BMWéček, Nortonů – OPRAVDU SORRY, ale o Guzzi jsem tehdy neměl ještě ani páru První Guzzinu jsem spatřil až v devadesátých letech v Římě.

Něco takového jsem do té doby neviděl.                      Tak prapodivně trčící válce a k tomu ještě kardanmooooooooooc pěkné.

Jenže škola toto nadšení převálcovala. Naučit se italsky, každý semestr dělat deset zkoušek a ještě psát seminárky a tak mé nadšení pro dosud neobjevenou značku bylo odloženo na neurčito.

Až v roce 2000 u Maxe na faře v Mladých Bříštích se mi vrátily vzpomínky na Řím a pomalu a velmi nesměle jsem si začal vykračovat po pěšině, která mne dovedla až tam, kde jsem teď. A stejně jako o většině mých životních cest, cestiček a pěšin lze i o této říci, že nebyla z nejrovnějších a nejpřímějších. Pokusím se tedy načtrnout alespoň hrubý itinerář až po onen okamžik, kdy i já jsem mohl být hrdým guzzistou:          

ROMA – KOLOSEUM, FORUM ROMANUM (někde mezi) 

Píše se rok 1992 a já se vydávám jazykově, ale i jinak, nepřipraven na svou cestu za vědomostmi do Věčného města, kde jak je již výše psáno jsem se poprvé (zatím jen letmo) seznámil s dámou z Mandella.

Potkal jsem jí kousek od Kolosea a Fora Romana, vídal jsem ji pak často neb vozila jakéhosi pána do práce ve stejný čas, kdy já klusal na přednášky. Byla příjemným zpestřením v oné záplavě Vesp a všech možných kopií a napodobenin, tehdy ještě pouze japonské a francouzské provenience, této zakládající členky skupiny skútrů na nichž se proháněli trapiči nízkých kubatur všech věkových kategorií.

Jinak v Římě bylo docela fajn, ač trápen nedostatkem času a financí, dodnes na to rád vzpomínám. Vzhledem k výše zmíněnému faktu o penězích jsem se pohyboval převážně pěšky, takže víceméně pouze po centru a také mimo hlavní turistické trasy.

Stručně by se Řím dal popsat jako město protikladů. Ve dne plné farářů a studentů teologie, zbožných poutníků z celého světa a v noci plno kurev jakéhokoli věku, tvaru ale i pohlaví.

Město neuvěřitelných historických památek, ale taky architektonické hrůzy z doby Benita M., která si nezadá se socialistickým realismem. Dokonce jsem viděl fašistickou obdobu Kolosea – hnus a ještě ke všemu hranatej.

Město šíleného provozu a přesto řidičů ohleduplnějších než jsou v Praze.

Elegantní příslušníci a příslušnice všech možných policií co jich jen v Itálii je na koních, motorkách (samozřejmě MOTO GUZZI) a v autech a hned za rohem smečka Rázovitých Občanů Města Ů shánějící finanční přilepšení ve vašich kapsách..........

Tolik o Římu, určitě je to město, které stojí za to vidět.

MLADÉ BŘÍŠTĚ – FARA P. MAXE

Tak toto místo bylo asi nejrozhodující.

Díky Maxovi a jeho organizačním schopnostem pořádat zajímavé akce, a samozřejmě  také díky svatbě Jirky Křenka jsem mohl poznat blíže nejen stroje, ale i lidi kolem nich. A tak, ač nemotocyklista, jsem se začal objevovat na těchto u Maxe pořádaných akcích.

MANDELLO – TOVÁRNÍ MUZEUM

Asi v roce 2002 jsem byl na návštěvě u svého přítele Enrica, který žije na břehu Laria a ten sám mi doporučil návštěvu továrního muzea. Bylo to velmi příjemné odpoledne: od tří do čtyř návštěva muzea a pak až do večera koupačka v jezeře. Lecco samotné, alespoň ta část kde Enrico žije, je pěkné město, ale vzhledem k tomu, že jsem o Moto Guzzi už něco věděl, na mne nejhlubší dojem udělala právě návštěva muzea, kde jsem se také rozhodl, že jestli si někdy pořídím moto, tak to určitě bude Guzzi.

LIBŠTÁT – FARA

Tak a to asi už opravdu rozhodlo. Jak si jistě mnozí z vás vzpomínají jedna z podzimních tryzen se konala u mne na faře v Libštátě, protože u Maxe to nešlo. Bylo to roku 2007. Už od časného léta toho roku mne Max občas navštívil na svém novém guzzicyklu a když se pak u mne na dvoře objevilo strojů neurekom, došel jsem k vážnému rozhodnutí, že za rok i já budu mít něco podobného, i z toho důvodu abych nemusel vést rozhovory podobného typu:-

Proč ty vlastně nemáš Gůzu?-Protože nemám papíry na motorku.-Tak proč si je neuděláš?-Protože nemám motorku. -Tak proč si jí nepořídíš? -Protože nemám papíry...........

ZADRAŽANY – MOTOBAZAR POUPĚ

Jednoho podzimního dne mi přišla SMSka od Jirky prezidenta: věděl bych o pěkné gůzze nechceš se na ní podívat?

Věděl jsem, že bych neměl nikam jezdit, protože jak jí uvidím, tak jí budu chtít, a tehdejší moje finanční situace (ostatně jako vždy) nebyla příznivá.

Nevím co mají všichni s ekonomickou krizí současnosti – já jsem v ní od té doby, co jsem si uvědomil, k čemu jsou peníze a počítám, že skončí spolu se mnou. Ještě že si nemusím dělat starosti s vlastním pohřbem.

A tak jsem jel a s Láďou jsme si plácli. A od tohoto plácnutí jsem byl i já členem obce guzzistické jakožto majitel NTX 650.

LOMNICE NAD POPELKOU - AUTOŠKOLA

Po pořízení motocyklu již zbývalo jediné. Pořídit si vůdčí list, a tak jsem se stal nejstarším frekventantem motokurzů v autoškole.

Dodnes oceňuji trpělivost instruktora a jsem rád, že jsem nás nezabil. Šlo mi to jak psovi pastva, ale nakonec se přeci přiblížil den hrůzy a zúčtování a místo instruktora si za mne sedl zkušební komisař. Dodnes mi znějí v uších jeho slova: S váma jsem se teda vůbec nesvez, jezdíte jak dědek po obrně, ale dát vám to musím, přestupek jste neudělal ani jeden.

PRAHA – HLAVNÍ STAN A-SPIRITU

Motorka i papíry byly doma a tak už jen zbývalo dokončit dovoz a postavit stroj na značky.

Myslel jsem,že to bude legrace s krátkým trváním, ale spletl jsem se. Byla to spíš dlouhá tragikomedie, Ještě, že se mi v garáži poflakovala Jawa 350, protože jinak bych se ještě hodně načekal.

Technická byla bez problémů, ale chyběly tři údaje do techničáku a tak, ač nerad, jsem se vypravil do Vrbovky. Díky tomu jsem měl sám možnost vyzkoušet si na vlastní kůži vpravdě profesionální přístup páně Pištěkův.

Dostalo se mi téměř otcovského napomenutí, že to asi bude problém,: To máte z toho, že si kupujete ty vaše veterány, ty údaje asi v továrně ani mít nebudou, když je to tak starý..

Veterány mám rád, ale podle tónu hlasu, jež se linul z úst tohoto pána, jsem usoudil, že mou motorku považuje za cosi co se hodně dlouho válelo v kopřivách.

Na takové jednání jsem opravdu asi nebyl připraven a tak jsem tam stál s otevřenou hubou a čuměl do blba (vyložte si to, jak chcete).

Když to srovnám s jednáním na zastoupení Mercedesu, kam občas také musím kvůli papírům, nebo pro náhradní díly a někdy jenom pro radu, tak se pan Pištěk má ještě hodně co učit. Až na vyjímky jsem vždy slyšel,: Že je vaše auto staré? No a co, ale je to Mercedes., a někdy dokonce nabídli i kávu.

Za pomoci informace, že až to budou mít, tak mi to pošlou na dobírku, mne odehnali jak obtížný hmyz (alespoň tak jsem si připadal) a já mohl upalovat k domovu.

I když jednání s Aspirinama nebylo z těch nejpříjemnějších, přeci jen dostáli slibu a asi za tři týdny přišla toužebně očekávaná dobírka – každý potřebný údaj mne vyšel asi tak na dva až tři tácy.

Pak už to šlo ráz naráz (asi dva měsíce celkem). Dopravka Humpolec vyplnit stoh papírů a čekání, pak berňák – zaplatit DPH ( neměla najeto ještě 6 tis., takže jsem musel platit jako za dovoz nové motorky, dělalo to asi osm táců), pak znovu dopravka a pak už jen jezdit.

Jenže, ouha, začalo se jezdit a zjistilo se, že brzda zadní po pár kilometrech brzdí furt. K mé velké spokojenosti opravil pan prezident – DÍKY JIRKO!.A TAK JSEM SE KONEČNĚ DOSTAL DO VYTOUŽENÉHO CÍLE MÉ CESTY K MOTO GUZZI.  

3+4/ Co mám za motorky a úpravy

1/ Moto Guzzi NTX 650 rv. 95 jediná úprava jsou padáky od Stucchiho – ocenil jsem je při prvním položení, fakt dobrá věc.

2/ Moto Guzzi V 75 Polizia municipale rv. 92 v současné době probíhá oprava převodovky

3/ Moto Guzzi Trotter 40 ccm, moped, rv. cca 1969

4/ Čezeta 175/502 rv.64Ad

 Nejzajímavější cesta

Tak asi nejzajímavější cesta byla ta první na NTXu.

Jak to vlastně jede? Jak se na tom udržím, dyk je to vysoký jako koza? Jak to zvednu, když to položím, dyk je to hrozně těžký? Nakonec to netrvalo dlouho, protože se mi kousla zadní brzda, jen jak to vychladlo tak hurá domů, samozřejmě pomalu – tak jsem ujel svých prvních deset kiláků na Moto Guzzi.

Nejdelší cesta

Zatím nejdelší cesta byla do Morterone, takže také nezapomenutelná.

Nejen díky fajn lidem, kteří se této akce zúčastnili, ale i díky adrenalinovému a bouřlivému přivítání, které nám uchystalo počasí. Prostě – VYDAŘENÁ TAŠKAŘICE! A díky tomuto výletu, zvláště na posledních patnácti kilometrech, jsem se ujistil, že stále ještě jezdím jako dědek po obrně.

Kam bych se chtěl na Moto Guzzi vypravit?

Pokud bych jel tam kam jsem pozván, tak je to Sibiř, nebo Senegal. Ale láká mne také Pobaltí, Skandinávie, Irsko a Island. Naštěstí mne v realitě drží pravidelné měsíční výpisy z banky a taky moje povolání – volné víkendy téměř nejsou, a tak budu rád, když si letos zopakuji Morterone, nakonec Itálie je jediná cizina, kde se jakž takž domluvím a má smysl tam jet od pondělka do pátku, takže si tam připadám tak trochu jako doma.

Tak mne napadá, že ani na Sicílii se hned tak nedostanu.

Vysněný motocykl

Snít o motorce je asi stejné jako snít o cestování. Tak jako si rád kupuji mapy, si i rád prohlížím a čtu knížky, časopisy a stránky o motorkách. A vždy, když už mám nějaký vzdušný zámek pěkně postavený, juknu do výpisu z banky a zjistím, že vysněný motocykl už mám vlastně doma. Ale kdyby přece jenom se někdy zadařilo, tak třeba taková Lodola, nebo Galletto, nebo Superalce, nebo Falcone, nebo......,

A DOST ZPÁTKY NA ZEM!

Co pro mě, znamená značka Moto Guzzi?

Především značku, která má určité charizma  a rozhodně to není žádná tuctovka, zvláště v dnešní době zahlcené asijskou produkcí.

Značku spojující lidi, kteří by se jinak možná ani nepotkali. A to je asi to nejzajímavější.

A tak se už těším, až sleze sníh a my se někde na cestách potkáme.


Fotogalerie k článku

Ve fabrice dnes a deně
2.Vatikánká Keblov
2.Vatikánká Keblov
2.Vatikánká Keblov
Zimní cesta do Mandella
Mandello je krásné i v zimě
Farní dvůr a mé Gůzzi
Na svém Trottru
Na svém Trottru
Plechové prasátko
S kamarády rád posedím
S Aleškem největším Guzzistou
S prézou
Příjezd do Morterone
Před fabrikou
Čekání na bráně v Guzzi
Karlovo náměstí
S Lucoun di Tosca
V Morterone jsme jedničky
V Morterone
Přítel Mitwoch, je všude :-)
V Morterone
Jo tak to jo
V Železnici
V akci na NTX
Co prosim??  ééééééé
Ne z východu jen slunce
Cesta do Morterone


Komentáře

Re: A teď konečně náš druhý pádre Evermod u zpovědi
JR | 17.03.2010 13:34

Avatar

Moc pěkný článek, hodně čtivé a cesta ke Guzzince byla dlouhá.

Re: A teď konečně náš druhý pádre Evermod u zpovědi
Padre Max | 17.03.2010 16:18

Avatar
Já jen slyšel že kázání máš dlouhá, ale článek mě přesvědčil, že i zajímavá

Re: A teď konečně náš druhý pádre Evermod u zpovědi
e | 24.03.2010 08:13

Avatar
Can you please give me the correct e-mail address of P. Evermod. I would like to contact him.
Thank you.
co.tocci@alic.it

Re: A teď konečně náš druhý pádre Evermod u zpovědi
JR | 25.03.2010 22:24

Avatar
Hallo,
here is e-mail address of P.Evermod
j.evermod@tiscali.cz
p.evermod@seznam.cz
Ciao JarcaPMMWJQ

Napsat komentář

* Titulek:

* Vaše jméno:

* Komentář:

Captcha
* Opište kód z obrázku: